Su-37, CC BY-SA 3.0

Su-37 Terminator: Ruský experiment, který předznamenal Su-35 a Su-57

Na přelomu tisíciletí předvedlo Rusko stroj, který na leteckých přehlídkách vyvolával rozpaky a obdiv současně. Su-37 Terminator byl jediným svého druhu. Experimentální stíhačkou postavenou v jediném exempláři, který měl demonstrovat, kam až lze dotáhnout manévrovatelnost bojového letounu pomocí vektorování tahu motorů.

Od Su-27M k jedinému prototypu

Su-37 vznikl jako hluboká modifikace prototypu Su-27M, letounu vyvíjeného konstrukční kanceláří Suchoj coby pokročilé verze základního Su-27 Flanker. Konkrétní trup, který se stal Terminatorem, nesl v rámci zkušebního programu označení T-10M-11 a později dostal trupové číslo 711, pod kterým je znám ze snímků z leteckých dnů devadesátých let. Šlo tedy o přestavbu existujícího draku, nikoliv o zcela nový vývojový typ, což je přístup typický pro ruské letecké programy od doby, kdy po rozpadu Sovětského svazu chyběly prostředky na budování nových platforem od nuly.

Rusové ostatně na rozdíl od západních protějšků prototypy nasazují i do bojů, jak ukazuje příklad Su-57. Podle ruských zdrojů byly opětovně pre produkční stroje testovány v podmínkách operace v Sýrii, přičemž bojové lety s přesnými údery z letecké základny Hmejmim proběhly v rámci operace „Damašská ocel“ v únoru 2018 a poté znovu v roce 2019. Konkrétně šlo o dva prototypy, které provedly deset bojových letů a testovaly řízené střely Ch-59MK2 proti pozemním cílům. Ministr obrany Sergej Šojgu tehdy potvrdil bojové testy dvou Su-57 v Sýrii.

Su-57, Cebactoiiojlb - Own work, CC BY-SA 4.0
Su-57, Cebactoiiojlb – Own work, CC BY-SA 4.0

Poprvé Su-37 vzlétl 2. dubna 1996 s pilotem Jevgenijem Frolovem za kniplem. Krátce poté se Su-37 stal hvězdou západních leteckých show, včetně Farnborough 1996 a Paris Air Show 1997, kde předváděl manévry, které do té doby západní pozorovatelé znali jen z ruských propagandistických materiálů.

Su-37 Terminator: Vektorování tahu jako klíč

Srdcem programu Su-37 byly dva motory Ljulka-Saturn AL-37FU, vybavené tryskami s všesměrovým vektorováním tahu, umožňujícím vychýlení proudu spalin přibližně o patnáct stupňů v obou osách. Podle otevřených zdrojů dosahoval každý motor s forsáží tahu okolo 142 kN, přesné provozní parametry se však v jednotlivých pramenech mírně liší a nejsou oficiálně jednotně potvrzeny.

Kombinace vektorování tahu s digitálním systémem řízení letu (fly-by-wire ve čtyřnásobně redundantní konfiguraci) umožňovala letounu provádět manévry, které byly pro klasické stíhačky s pevnými tryskami nemyslitelné. Nejznámějším z nich byl takzvaný Frolovův kotoul (Kulbit), kompletní přemet letounu kolem příčné osy při téměř nulové dopředné rychlosti, provedený poprvé právě na Su-37. Kromě něj stroj demonstroval i „super“ variaci Pugačevovy kobry a takzvaný zvon, rusky “Kolokol“, kdy letoun setrvává krátce ve vertikální poloze bez dopředného pohybu.

Su-37 byl vybaven radarem N011M Bars s pasivní elektronicky skenovanou anténou (PESA), jenž měl podle dobových ruských prezentací umožňovat sledování více cílů současně (až 20) a střelbu na několik z nich zároveň. Su-37 měl 12 externích podvěsných závěsů pro zbraně s maximálním užitečným zatížením přibližně 8 tun. Letoun mohl nést různé rakety vzduch-vzduch, jako například R-73E a R-77, a pro pozemní útoky byla vybaven radarem naváděnými raketami.

Su-37 disponoval i 30mm kanónem GŠ-301 se 150 náboji.

Předek Su-35 a Su-57

Kariéra jediného prototypu skončila 19. prosince 2002, kdy stroj havaroval v blízkosti zkušebního střediska Žukovskij poblíž Moskvy. Pilot Jurij Vaščuk se katapultoval a přežil bez vážnějších zranění. Havárií fakticky skončil celý program Su-37, aniž by kdy vznikl druhý exemplář. Paradoxně podle ruského zdroje RT (propagandistický web Ruské fedrrace) v době havárie už Su-37 neměl motory s vektorováním tahu. Ty byly demontovány kvůli testům jiných systémů, takže havaroval už jako „obyčejný“ derivát Su-27M, ze kterého vzešel.

Limitem programu Su-37 byla stejná věc, která ho proslavila. Extrémní manévrovatelnost demonstrovaná na leteckých show má jen omezenou taktickou hodnotu v moderním vzdušném boji na velké vzdálenosti, kde rozhodují senzory, zbraně s dlouhým doletem a nízká pozorovatelnost, nikoliv schopnost zastavit se ve vzduchu nebo udělat kotoul.

Mnoho odborníků se domnívá, že Su-37 přesto sehrál významnou roli ve vývoji Su-35 a dokonce ovlivnil pozdější program Su-57, kdy byly využity poznatky o vektorování tahu, aerodynamice při extrémních úhlech náběhu a integraci digitálního řízení.

Zdroj: 1.ru, Vietnam.vn, Aviaport, Oborona
Autor/Licence fotografie: Su-37, CC BY-SA 3.0